Od Lieliga zakoupil dle kupní smlouvy z 25. 11. 1871 nemovitosti Egbert Eberhardt, který pocházel z Bádenska. Polovinu on a druhou Johanna Christliebr Braun. Ta však vrací svou polovinu v říjnu 1882 Eberhardtovi a ten se stává jediným majitelem. S neúspěchem pokračuje v dolování mědi, více si slibuje od mechanické tkalcovny, ale ani v tomot podnikání není úspěšný, a tak tkalcovnu přebudovává na „dolení“ papírnu. Obytný dům č.p. 291, kterému je přezdíváno „zámeček“, prošel některými úpravami, z nichž nejvýznamnější byla cihlově natřená omítka. Budova se stává z daleka viditelným místem, jímž je „zámeček“ dodnes.

Rozvíjející se výroba potřebuje i dopravu, a tak byla vybudována zemským nákladem „pojizerská silnice“. Vycházela z Janova od Mýta přes Vilémov, Dolní Rokytnici, Jablonec nad Jizerou do Poniklé, kde se u dalšího Mýta – u kamenného mostu – napojovala na státní silnici Liberec – Trutnov.

I pan Eberhardt podnikal a stavěl. Na pozemku patřícímu k zámečku postavil při samé silnici hostinec – restauraci „zum Bergschloss“. Stavba byla součástí areálu s kamenným schodištěm v levém boku, vedoucím do zahrady pod zámečkem.

Přišla 1. světová válka. Vznikl samostatný Československý stát. Upevňuje se kapitalistický systém republiky, rody degenerují. Mění se kupní smlouvy a podíly. Od roku 1932 je na papírně nová firma: Prellogg – Kuna – Linke + Stumpe. Z nových majitelů zámečku zde nikdo nebydlel – ti měli své vily.

V přízemním domku žil se svou rodinou trvale zahradník. V hlavní budově bylo několik bytů pro tzv. lepší lidi – samozřejmě Němce. Na konci 1. světové války byl zámeček přechodně využit jako „Rezervní nemocnice ČK pro raněné vojáky“ a v posledním roce druhé světové války tu žilo několik vybombardovaných Němců.

Zámeček chátral a pustla i jeho kdysi krásná zahrada. Stáje a konírna se staly skladištěm harampádí. Takový byl stav na počátku roku 1945.

Konec fašistické okupace, ale i vlády bohatých jednotlivců. Konfiskace majetku nepřátel státu, odsun sudetských Němců. Poslední držitel zámečku utíká přes hranice v květnu 1945 (Zdenko Swoboda, ředitel firmy Prellogg), továrník Kuna se oběsil, rodina byla odsunuta. Odsunuti jsou i členové rodiny Linke a Stumpe.

V té době vzrůstá i v našem okrese potřeba soustředit přestárlé občany, zrušit obecní chudobince, zlepšit podmínky osamělým, trvale ležícím i duševně nemocným a zaostalým. Proto je 1.10.1945 založen Centrální okresní chudobinec. Postupem času, jak se měnila struktura obyvatel, úroveň péče apod. byl název několikrát změněn, až vznikl Domov důchodců. Tomuto účelu slouží budova dodnes.

V roce 2000 započala opětovná kompletní rekonstrukce a modernizace DD. Byla přestavěna kuchyň a přilehlé prostory a 16.10.2000 započaly přípravné práce. 1.6.2001 odešel do důchodu dosavadní ředitel domova Vilém Gernet a na jeho místo nastoupila MUDr. Olga Marešová.

První etapa přestavby byla dokončena 15.12.2001. Od ledna 2002 probíhala rekonstrukce 1. nadzemního podlaží, hlavního vstupu, bufetu a jídelny. Současně v lednu 2002 byly započaty práce na vestavbě v objektu ubytovny – podkrovní byty. Po dokončení výstavby bytů byl vystěhován „domeček“ a došlo k jeho demolici.

Během dvouleté přestavby bylo přebudováno celé jedno křídlo budovy domova. Vznikly jedno a dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zázemím. Rekonstruována byla i technická pracoviště jako prádelna či kotelna. Bylo vybudováno moderní pracoviště rehabilitace, Společné velké koupelny byly vybaveny moderními výškově nastavitelnými vanami, kuchyňky na jednotlivých patrech získaly rovněž nový kabát. V nejvyšším patře vedle kaple, půdy a strojoven výtahů vznikla prostorná dílna pro obyvatele s vlastním skladem.

Celá stavba byla předána do užívání 19.12.2002 zároveň se slavnostním předáním domova důchodců Libereckému kraji.

V roce 2011 byla v podkroví nové budovy namísto málo využívané dílny klientů vytvořena pracovna zdravotních sester.

1.8. 2012 byla uvedena do funkce nová ředitelka DD Mgr. Helena Housová