Historie areálu před vznikem domova důchodců, dle Kroniky domova.
Dle kupní smlouvy z 21.3.1860 zakoupil von Landau nad soutokem Jizery s rokytnickým Huťským potokem ostroh a postavil zde dům č.p. 291. S touto smlouvou si zajistil právo k odběru vody i právo lámání kamene. Jenže dolování nevynáší, dům je prodán v konkurzu a novým majitelem se stává velkoprůmyslník, tehdy všemocný Johann, svobodný pán Lielig z Liberce. Nejbližší továrnu měl ve Svárově, ale výnosy byly pro něho malé a provoz zastavil. Velkou režii tvořila ztížená doprava rudy volskými potahy a též dovoz potřebných chemikálií k tavbě až z Chomutova.
Od Lieliga zakoupil dle kupní smlouvy z 25. 11. 1871 nemovitosti Egbert Eberhardt, který pocházel z Bádenska. Polovinu on a druhou Johanna Christliebr Braun. Ta však vrací svou polovinu v říjnu 1882 Eberhardtovi a ten se stává jediným majitelem. S neúspěchem pokračuje v dolování mědi, více si slibuje od mechanické tkalcovny, ale ani v tomto podnikání není úspěšný, a tak tkalcovnu přebudovává na „dolení“ papírnu. Obytný dům č.p. 291, kterému je přezdíváno „zámeček“, prošel některými úpravami, z nichž nejvýznamnější byla cihlově natřená omítka. Budova se stává z daleka viditelným místem, jímž je „zámeček“ dodnes.
Rozvíjející se výroba potřebuje i dopravu, a tak byla vybudována zemským nákladem „pojizerská silnice“. Vycházela z Janova od Mýta přes Vilémov, Dolní Rokytnici, Jablonec nad Jizerou do Poniklé, kde se u dalšího Mýta – u kamenného mostu – napojovala na státní silnici Liberec – Trutnov.
I pan Eberhardt podnikal a stavěl. Na pozemku patřícímu k zámečku postavil při samé silnici hostinec – restauraci „zum Bergschloss“. Stavba byla součástí areálu s kamenným schodištěm v levém boku, vedoucím do zahrady pod zámečkem.
23.11.1897 shořelo schodiště papírny, koncem roku 1907 vyhořela celá papírna. Značně zvětšená byla znovu postavena. Pan továrník vylepšíl i své sídlo. Podle šlechtických zámků byly i zde „salony“ průchodící. Kolem budovy byla pro potěšení častých hostů vybudována zámecká zahrada, vyhloubena umělá jeskyně, postaveny altánky. Byly tu houpačky i kolotoč. Když byla ohlášena návštěva šlechty z Německa, byla urychleně pro jejich kočáry a koně postavena konírna.
Pan továrník žil na vysoké noze, mnoho stačili utratit jeho dva nevydaření synové Egbert a May, kteří plnýma rukama rozhazovali, co pečlivý tatínek nabyl. Bezradný pan Eberhardt vyřešil situaci po svém – utopil se pod turbinou na podzim roku 1910. Po jeho smrti synové majetek neudrželi, neměli k tomu dost energie, vědomostí, chuti ani peněz.
Po dvou letech se spojují okolní firmy a celou Eberhardtovu pozůstalost dělí na 44 dílů, jejichž vlastníky se stávají:
Takový byl stav v roce 1913.
Přišla 1. světová válka. Vznikl samostatný Československý stát. Upevňuje se kapitalistický systém republiky, rody degenerují. Mění se kupní smlouvy a podíly. Od roku 1932 je na papírně nová firma: Prellogg – Kuna – Linke + Stumpe. Z nových majitelů zámečku zde nikdo nebydlel – ti měli své vily.
V přízemním domku žil se svou rodinou trvale zahradník. V hlavní budově bylo několik bytů pro tzv. lepší lidi – samozřejmě Němce. Na konci 1. světové války byl zámeček přechodně využit jako „Rezervní nemocnice ČK pro raněné vojáky“ a v posledním roce druhé světové války tu žilo několik vybombardovaných Němců.
Zámeček chátral a pustla i jeho kdysi krásná zahrada. Stáje a konírna se staly skladištěm harampádí. Takový byl stav na počátku roku 1945.
Konec fašistické okupace, ale i vlády bohatých jednotlivců. Konfiskace majetku nepřátel státu, odsun sudetských Němců. Poslední držitel zámečku utíká přes hranice v květnu 1945 (Zdenko Swoboda, ředitel firmy Prellogg), továrník Kuna se oběsil, rodina byla odsunuta. Odsunuti jsou i členové rodiny Linke a Stumpe.
V té době vzrůstá i v našem okrese potřeba soustředit přestárlé občany, zrušit obecní chudobince, zlepšit podmínky osamělým, trvale ležícím i duševně nemocným a zaostalým. Proto je 1.10.1945 založen Centrální okresní chudobinec. Postupem času, jak se měnila struktura obyvatel, úroveň péče apod. byl název několikrát změněn, až vznikl Domov důchodců. Tomuto účelu slouží budova dodnes.
Stav zámečku při převzetí byl neutěšený. Dvoupatrová budova byla v dezolátním stavu, byla vhodná spíše k demolici než k užívání. Chyběl jakýkoli inventář. Okna rozbitá, dveře vytlučené, podlaha shnilá, omítka opadaná. Chybělo sociální zařízení, kanalizace i funkční elektrické vedení. Do budovy zatékalo, rozvod pitné vody byl jen v přízemí. Topilo se v jednotlivých místnostech ve vysokých kamnech štípanými poleny.
I okolí bylo v hrozném stavu a vůbec nepřipomínalo dříve krásnou zahradu. Všude křoví a kopřivy, mezi tím popel a nejrůznější odpady. (Zahradník odešel již v roce 1939.) Spojovací cesta k hlavní silnici byla nesjízdná a chybělo veřejné osvětlení. Budova i celé okolí působilo velmi chmurně. Muselo se tedy začít opravovat, budovat, vybavovat, započaly první stavební práce na Domově důchodců.
Doba stavebních prací skončila. Po mnoha letech utichly stroje, zmizely sutiny a materiál. Domov důchodců měl kapacitu 226 lůžek, pokoje byly dvoulůžkové, moderně vybavené...
Čas plynul, budova sloužila a také chátrala. Zařízení pomalu dosluhovalo a v roce 1994 začíná být stav DD opět nevyhovující.
V roce 2000 započala opětovná kompletní rekonstrukce a modernizace DD. Byla přestavěna kuchyň a přilehlé prostory a 16.10.2000 započaly přípravné práce. 1.6.2001 odešel do důchodu dosavadní ředitel domova Vilém Gernet a na jeho místo nastoupila MUDr. Olga Marešová.
První etapa přestavby byla dokončena 15.12.2001. Od ledna 2002 probíhala rekonstrukce 1. nadzemního podlaží, hlavního vstupu, bufetu a jídelny. Současně v lednu 2002 byly započaty práce na vestavbě v objektu ubytovny – podkrovní byty. Po dokončení výstavby bytů byl vystěhován „domeček“ a došlo k jeho demolici.
Během dvouleté přestavby bylo přebudováno celé jedno křídlo budovy domova. Vznikly jedno a dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zázemím. Rekonstruována byla i technická pracoviště jako prádelna či kotelna. Bylo vybudováno moderní pracoviště rehabilitace. Společné velké koupelny byly vybaveny moderními výškově nastavitelnými vanami, kuchyňky na jednotlivých patrech získaly rovněž nový kabát. V nejvyšším patře vedle kaple, půdy a strojoven výtahů vznikla prostorná dílna pro obyvatele s vlastním skladem.
Celá stavba byla předána do užívání 19.12.2002 zároveň se slavnostním předáním domova důchodců Libereckému kraji.
V roce 2011 byla v podkroví nové budovy namísto málo využívané dílny klientů vytvořena pracovna zdravotních sester.
1.8.2012 byla uvedena do funkce nová ředitelka DD Mgr. Helena Housová
+420 481 553 311
Dolní Rokytnice 291
512 44 Rokytnice nad Jizerou
(Ukázat na mapě)
IČ: 00085782
Datová schránka: 565kh3d
+420 481 553 311
Naše zařízení poskytuje dvě služby, a to Domov pro seniory (DS) a Domov se zvláštním režimem (DZR). Zařízení DD Rokytnice nad Jizerou je bezbariérově upraveno. Organizace je finančně podporována z prostředků Krajského úřadu Libereckého kraje.